Někdo se celoročně snaží vyhýbat se škole, používá pro to lhaní, podvody a jiné nepříliš vznešené a nápadité cesty. Pár jedinců z malého gymplu však zná lepší a jednodušší možnost, jak se škole elegantně vyhnout.
Už od začátku roku se totiž někteří účastníme Podzimních her pořádaných Základní školou Eduarda Beneše ve Varnsdorfu, pod záštitou města Varnsdorf. Začali jsme v říjnu atletikou a během listopadu a prosince jsme se třikrát podívali do Varnsdorfu, abychom reprezentovali školu v basketbalu, bruslení a florbalu.
Pondělí 25. listopad, stojíme jako první v mrazivém ránu před varnsdorfskou sokolovnou a vyčkáváme na příchod ostatních škol. Čeká nás dopoledne plné běhání, střelby, clon a faulů. Kluků z U15 se tu sešel téměř celý tým a dnes si vyzkouší, jaké to je hrát proti sobě. Také Gymnázium Varnsdorf má družstvo plné basketbalistek, a tak hned víme, koho neporazíme.
Kolem osmé se už převlékáme do školních dresů v zatuchlých podzemních šatnách, cennosti ukládáme do batohu pana Kvíze a odcházíme se rozcvičit. Koše už jsou však zabrané, a tak si jen protáhneme těla a řadíme se ke společnému nástupu.
První hrají naši chlapci, kteří vědí, co a jak s míčem dělat, a tak zvládnou vyhrát a následně zvítězit i ve všech dalších zápasech.
Občas se Vám také může stát, že se nepochopíte s rozhodčím a třeba nevíte na jaký koš střílet, ale i tak, my holky nakonec první zápas nepříliš slavně vyhráváme. Nesehranost, nervozita, špatné nálady a nepřesná střelba se na hře viditelně odrážejí. Když odcházíte z palubovky většinou víte, kde děláte chyby, jste na sebe naštvaní, ale stejně vždycky ještě někdo přijde a začne vám vysvětlovat, co děláte špatně, že tak by se to dělat nemělo atp. A to je přesně to, co chcete slyšet. V mezičase pan Kvíz stihne ukázat svoje ball-handling skills a před námi je ještě pár zápasů.
Jak napsal “výběžkový” novinář pan Šafus, holky z varnsdorfského gymnázia jsou parním válcem, a tak jediný zápas, který nevyhráváme, je právě ten s nimi. Jiná možnost, než druhé místo, tu pro nás není. Ale na druhou stranu naši chlapci by se mohli nazvat parním válečkem, protože porazili také všechny, jen ne s tak velkým rozdílem jako děvčata z „Biskupáku“.
A tak jsme najednou na konci dnešního turnaje, přebíráme poháry a diplomy za první místo chlapců a druhé místo děvčat. Pak rychle, mimo závod, dobíháme autobus.
Uběhne deset dní a my jsme znovu ve Varnsdorfu, zase první na místě, tentokrát na stadionu zimním. Z naší party, která je na všech závodech, jsme tu zbyly jen dvě a tak se seznamuji s novými parťáky. Moc se těšíme na led, takže pana Hocka stále bombardujeme otázkami, jestli už můžeme. Po nekonečném čekání konečně vykreslujeme bruslemi do ledu první ostré linky. Máme chvilku na rozbruslení a zase se musíme řadit k nástupu. Pojedeme štafetu v osmi lidech, každý dvě kola. Učitelé rozlosují pořadí. Druzí, jedeme druzí, určujeme si pořadí a mezitím se už rozjíždí první štafeta.
Stopky běží a náš tým se už svižně klouže po ledové ploše. Jeden pád, ale všichni zdraví dojíždíme do cíle na čtvrtém místě.
K překvapení celé haly se na prvním místě umístilo Gymnázium Varnsdorf. V celkovém pořadí Podzimních her tak vede s velkým náskokem. Pro nás to dneškem nekončí a před Vánocemi ještě ve Varnsdorfu zabojujeme při závěrečném florbalovém turnaji.
Poslední pondělí před Vánocemi, jiní píší čtvrtletní práce z matematiky, rosí se u zkoušení a my se od rána opět potíme ve Varnsdorfu. Po příchodu do varnsdorfské sportovní haly se některým z nás chce při průchodu do šaten zvracet, ale brzy si zvykáme. Navlékáme modré a zelené dresy naší školy a řítíme se zabrat rohový plac na hřišti. Florbalový turnaj je tu a my jsme odhodlaní tady ukázat, že tohle fakt umíme. Je prostor na porady, rozstřílení, rozchytání, rozcvičení a další nástup.
Začíná poslední turnaj letošních Podzimních her. Chlapci se snaží, děvčata nahlas fandí, ale na výhru to nestačí. Čtyři zápasy po osmi minutách běhají po hřišti, ale je z toho stejně jen čtvrté místo.
My děvčata, s výbornou morálkou a nasazením do hry, vyhráváme všechny zápasy. S velkou radostí porážíme i Gymnázium Varnsdorf. Nedostaly jsme žádný gól a sen porazit favorizovaný gympl se stal realitou. Další obrovskou radostí bylo zjištění, že vlastně můžeme jako škola být celkově třetí. Radostně koukáme po pohárech a karamelových bonbónech, které se nám budou lepit na zuby již počtvrté.
Poslední sportovní nástup a celkově poslední sportovní akce tohoto roku je pomalu za námi. Ještě stíháme ztratit bonbóny, vyfotit se s poháry, společně se radovat, a pak už jen obléháme autobus a vyrážíme se pochlubit do školy s tím, co jsme si vybojovali.
U stolu v jídelně probíráme, jak jsme to “my” zahráli, jak byla asi těžká prošvihnutá čtvrtletka, kdy si ji asi dopíšeme, a co budeme dělat na nadcházejícím vánočním jarmarku. Máme pohár, bonbóny, unavené nohy a nové skvělé parťáky, se kterými se při potkání na chodbě máme důvod pozdravit, pokecáme, plácneme si, ačkoliv jsme se ještě před měsícem neznali a jen jsme se míjeli na chodbách. Nyní jsme kamarádi, co mají společné zážitky.
Kristýna Kolářová (4. A)
