Hrdinové ze Sloupu

Naše cesta začíná na vlakovém nádraží v Rumburku. Zde jsme se měli sejít se svými spolužáky, naším panem učitelem třídním, Václavem Krejčím, a naší paní ředitelkou, Lenkou Laubrovou.  Hned po spočítání všech žáků jsme nastoupili do vlaku, který nás odvezl do Nového Boru odkud jsme měli dojít do Sloupu. Počítali jsme s tím, že učitelé vědí kudy do Sloupu, ale ukázalo se, že je to pro nás první úkol, a to najít cestu podle dostupných informací na mobilu. Ti, kteří mohli, se připojili na mapy a začalo hledání správné cesty, kterou jsme nakonec našli a do rekreačního zařízení jsme došli v pořádku. Po rozdělení chatek a vybalení věcí jsme odešly do přilehlého areálu na večeři. Přes všechnu únavu jsme si vychutnali báječnou večeři a poděkovali za ní. Po večeři jsme se v chatkách připravovali na večerní program, který začal po osmé hodině. Usedli jsme k ohništi a začali o sobě mluvit. Všichni, včetně našich učitelů, se dobře bavili a smáli. Upřímně jsme měli obavu, jaká bude paní ředitelka a jaký bude náš pan třídní. Všechny obavy však zmizely, když se k nám přidali a bavili se s námi.  Tenhle večer se povedl víc, než jsme mohli očekávat.

Druhý den jsme měli namířeno na rozhlednu Na Stráži, do lesního divadla a na Skalní hrad a Poustevnu. Výprava však měla první zastávku u obchodu, kde si někteří kupovali pití. Když jsme však z obchodu vyšli, druhá polovina i s oběma učiteli byla pryč. Po zjištění, že na nás nikde nečekali a dalším spojovacím bodem podle pana učitele byl hřbitov po modré značce, jsme museli zapojit konverzaci s místními lidmi. Ti byli naštěstí hodní a ochotní nám kázat kudy na určené místo a po telefonátu s panem učitelem jsme se opět ve zdraví a šťastní shledali. Poté jsme se již společně vydali na rozhlednu, kde jsme si dali pauzičku na svačinu nebo na zdolání schodů na rozhlednu. Dále naše cesta pokračovala do lesního divadla. Divadlo bylo samo o sobě krásné ale naše tři výtečná, komická a někdy matoucí představení ho udělala ještě krásnějším. Měli jsme tu čest zahrát i skupince seniorů, kterým se jedno ze tří představení líbilo. Toto vítězné představení dostalo od pana učitele jako výhru ananas a od seniorů milé spropitné. Byli jsme mile překvapeni a poděkovali jsme jim, že naše představení shlédli až do konce. Posledním cílem našeho putování byl Skalní hrad a poustevna. I přesto, že jsme nešli podle uvedených stanovišť na hradě, jsme prolezli spolu s paní ředitelkou všechna zákoutí skalního hradu. Ze Skalního hradu jsme se již přes celou obec Sloupu vraceli do našich chatek. Jediná a poslední zastávka už byla jen vyhlášená zmrzlina proti místnímu konzumu.

Po opět výborné večeři na nás nepředvídaně čekalo další překvapení. Senioři, kteří zde byli na rekreaci tu měli menší posezení při hudbě. Dlouho jsme neváhali a přidali se k nim. Až nás překvapilo, s jakou radostí nás přivítali a někteří se k nám hned na parketu připojili – oni měli taneček a my jim z toho rozjeli parádní diskotéku 😊. Po několika písních a la Michal David jsme na naše přání zakončili diskotéku tancem Macarena, se všemi jsme se rozloučili a vrátili jsme se zpátky do chatek. Pro nás to ale konec společných aktivit rozhodně nebyl. Jedna, nyní již naše nová spolužačka a kamarádka, vytáhla ukulele a začala krásně hrát a zpívat a my se k ní postupně přidali a také zpívali, jak to jen hrdélko dovolilo (boj s pavouky a sršni raději vynechám). Tento večer se opravdu povedl, nakonec jak jinak že? Bohužel nikdy nic netrvá věčně, a tak i my museli „z donucení“ jít do svých chatek, prý že spát. Tím ale náš pozdní večer zdaleka neskončil. Jedna z nás, celá ustrašená, a kluci to také potvrdili, přišla s tím, že viděla ve tmě někoho za plotem u brány. Tím se pro nás následující minuty a by i hodiny staly děsivé až hororové. Jediným uklidněním byl pro náš pan učitel, který se vydal s hráběmi a baterkou, aby případného narušitele terminoval a ochránil nás. V tu chvíli byl pro nás jako odvážný hrdina. Po několika půlnočních vystrašených telefonátech s panem učitelem a jeho opakovaných obchůzkách areálem a ujištění se, že  vzduch je opravdu čistý jsme nakonec uklidněni zalezli do svých postýlek a doufali jsme, že ráno se shledáme všichni živí a zdraví. Ráno jsme nakonec zjistili, že to byl jen soused, který zavíral svoji bránu a byl jen více zvědavý, co se děje na druhé straně plotu.

Pátek pak proběhl velice rychle a po snídani a přesunu na nádraží do Nového Boru jsme se po zbytečném strachu z předchozí noci a katastrofických scénářích všichni vrátili domů živí a zdraví.

Za celou třídu musím říct, že jsme si seznamovák parádně užili.  Zjistili jsme o svých spolužácích, našem panu učiteli ale i o paní ředitelce hodně věcí. Jsme rádi, že máme tak skvělou třídu ale i skvělého pana učitele, který je pro nás ze čtvrteční noci hrdinou.

BeBe / 1. D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *