Drželi jsme nervy na uzdě

Píše se den 22. listopadu a my místo toho, abychom šli cestou do školy, tak musíme vstávat a v 6:30 se setkat na Bytexu. Už to je velká výzva pro nás. Všichni se ale včas setkáváme a jedeme autobusem přímo do Děčína, kde se utkáme o postup do krajského kola.

A jsme v Děčíně. V dobré náladě hledáme tělocvičnu pomocí GPS navigace a těšíme se na naše utkání. Přicházíme do tělocvičny, kde se převlékneme a jdeme se seznámit s povrchem, míčem a košem. Tedy kromě mě. Já si rezervuji lavičku. Od ní budu utkání sledovat.
Naše utkání s děčínskými školami, tak vyrovnaná nebyla. Kdybych to měl nějak shrnout, tak ani jeden zápas nebyl 100% vydařený. Buď byla špatná obrana, nepadaly koše a nebo jsme nebyli tak agresivní a nešli jsme tolik za výhrou. I přesto jsme se v posledním souboji rvali alespoň o předposlední místo. Bohužel ani to nevyšlo.
Podtrženo sečteno. Šlo vidět, že jsme spolu hrály v takové sestavě poprvé a většina členů našeho týmu neměla takové zkušenosti jako zbylí hráči. Když se, ale podíváme na děčínské školy, tak tam šlo vidět, že spolu hráči hrají a že mají spoustu signálu a tím byli vždy o krok napřed k výhře.
My jsme si ale hru užili, bojovali jsme a hlavně jsme vyhráli imaginární cenu za nejneagresivnější hru, protože i v situacích, kde se lámal chléb, tak jsme udrželi nervy na uzdě.
Honza Štefl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *