Každý z třetího ročníku, kdo zrovna nezaspal, právě teď pravděpodobně spěchá na autobus nebo na vlak. Je čtvrtek 24. října den, kdy se jednotlivé bloky vydávají poznat svět okem svých oborů. Já a moji spolužáci z jazykového bloku naše jazykové znalosti využijeme za hranicemi. Naším plánem je navštívit Drážďany.
Výlet jsme zahájili příjemnou cestou vyhřátým vlakem, tu následně vyměníme za procházku chladným ránem ke Skleněné manufaktuře Volkswagenu. A že je opravdu skleněná, čistá, prostorná a moderní. Kdo by si byl představil, že se auta dají vytvářet v takovém klidu. Srozumitelnou němčinou nás příjemná slečna provází výrobou, kterou čas od času naruší vrtačka či zvláštní zvuk robotů, kteří zde hrají při výrobě e-Golfu zásadní roli. Ke konci prohlídky je nám umožněno nahlédnout do budoucnosti, ke které Volkswagen v rámci výroby elektroaut směřuje, prohlédnout si studie, vize a mimo jiné si také na vlastní ruce osahat, jak takové ikonické auto s elektromotorem vypadá zevnitř.
Vycházíme na vzduch a vydáváme se zpět do dějin skrze ulice historického centra Drážďan. Každý z nás si připravil krátké povídání o jedné z mnohých památek v tomto krásném městě A tak teď stojíme v ulicích a posloucháme dvojjazyčný výklad našich spolužáků. Prozkoumáváme krásy fasád, věží, kostelů a galerií, které mimo jiné zdobí měkké světlo začínajícího podzimu.
Unaveni poznáním a proplouváním davy dostáváme rozchod, který každý z nás zužitkuje po svém, někdo upadá k četbě knihy nad teplým čajem, jiní naplňují své batohy a poslouchají hudbu pípajících platebních terminálů. Všichni se obohaceni setkáme pod klenbou nádražní haly a vyrážíme zpět domů.
Po prožití takových kontrastních světů se mi do hlavy vkrádají myšlenky: Co tu zůstane po nás? Bude někdo za staletí obdivovat elektromobily? Bude Skleněná manufaktura chloubou Drážďan v příštích dekádách, či na ni bude zapomenuto a lidé se dál budou vracet k barokním stavbám?
Kristýna Kolářová, 7.A
