Seznamování nebo turismus?



Během seznamovacího kurzu 1. C došlo k obojímu. Samotný kurz proběhl od 7. do 9. září v Doubici a jejím blízkém okolí. Popsat události těchto dní dokáží samozřejmě nejlépe samotní účastníci:

„Dne 7. září jsem se se třídou 1. C zúčastnil seznamovacího pobytu v Doubickém penzionu Hubertus. Z Rumburského nádraží jsme jeli autobusem do Rybniště, kde začala naše cesta k místu určení. Po chvíli již mnoho z nás mělo chuť zahodit své těžké krosny, jelikož jsme se vydali kopcovitou lesní cestou, nakonec jsme naštěstí všichni přežili nanejvýš s mokrými botami. Když jsem poprvé spatřil penzion, velice mě nadchl. Pěkné postele, čisté pokoje, v každém pokoji sprcha a toaleta, to co byste od kdejakého penzionu nečekali. Dostávali jsme chutné obědy a vedle penzionu byl dokonce bazén, škoda jen že bylo špatné počasí. I přes špatné počasí první den jsme se však dokázali s panem učitelem zabavit, vymyslel pro nás spousty zábavných seznamovacích aktivit, jako bylo první seznámení, kde jsme řekli svoje jméno a předvedli jsme nějaké gesto. Každý pak musel zopakovat to, co dělali předchozí spolužáci. Já jsem vyšel jako předposlední, takže to již bylo o trochu těžší. Chodili jsme na daleké procházky, při kterých jsme se kochali zdejší přírodou a náhodou jsme našli i pár hub. Velká část spolužáků mi přišla velmi sympatická, i přesto, že jsem si s nimi zprvu moc nepovídal. Druhý den jsme se vydali na výlet přes Kyjovské údolí, kde nás prováděl zaměstnanec Národního parku České Švýcarsko. Měli jsme to štěstí, že jsme spatřili u cesty lišku. Bohužel již umírala, ale mě se poštěstilo ji vidět poprvé. Průvodce se o ni postaral, a naše prohlídka pokračovala. Zahráli jsme si s ním také několik her, při kterých jsme si osvěžili naše přírodovědné znalosti zamrzlé během prázdnin. Toť vše k našemu seznamovacímu výletu, poděkování patří panu učiteli Simandlovi, který je naším třídním učitelem a také panu učiteli Václavu Krejčímu, který byl také jedním z vedoucích.“

„Pochybuji, že by vám někdo z 1. C řekl, že si seznamovák neužil, protože to nemůže být pravda. Všichni si rozumí se všemi. Neviděla jsem, že by se někdo hádal, nebo byl na někoho nepříjemný. Jako kolektiv budeme skvělí. Teda, já si to myslím. Ale teď už přímo k těm několika dnům. Nebudu to moc rozpitvávat. Bylo to naprosto nepopsatelné. Sice pár z nás cestou na chatu málem upadlo, protože terén přes kopce a skrz lesy byl na zabití, ale nikdo neumřel, ani neskončil v nemocnici, takže dobrý. Cestou na Spravedlnost se našlo i pár hub a cestou zpátky jsme dokonce narazili na býka, který byl slyšet minimálně až za kopec. Druhý den jsme v Národním parku pro změnu narazili na lišku.  Také nesmím zapomenout na hry, při kterých bylo nutné přijít na jejich pointu, jež byla většinou značně primitivní. Přesto je někteří z nás pochopili až po několika minutách nebo nepochopili vůbec, mě nevyjímaje. Celý výlet jsme zakončili vydatnou snídaní a balením, následným výšlapem kopce s tunovými batohy na zádech a chůzí na nádraží v Rybništi, odkud nás vlak dopravil do Rumburku, kde byl náš seznamovák ukončen.“

Celý kurz proběhl na výbornou a zajisté se vydařil. Studenti se chovali vzorně a na první pohled se vytvořil kolektiv, který by mohl držet následující čtyři roky při sobě a společně si užít mnoho dalších školních i mimoškolních akcí.

Mgr. Marek Simandl, Patrik Větrovec, Natálie Mrázková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *