Znám mnoho lidí, kterým při slovech čeština, česká gramatika a sloh naskakuje vyrážka. Už předem se jim z toho předmětu, kde „nás učí takové hlouposti jako třeba, jak se jinak říká prefixu“, dělá nevolno. To ovšem není, alespoň dle mého názoru, případ nikoho z těch, kteří se ve čtvrtek 5. 2. účastnili okresního kola olympiády z českého jazyka v Děčíně. Kdybychom češtinu nesnášeli, jen těžko by nás vyhnali z postele tak brzo, abychom stihli autobus do Dě-čína odjíždějící jen chvilku po čtvrt na sedm. Pravda, kdo pochází z Děčína a blízkého okolí, si přivstat nemusel. Mohl si klidně spát, zatímco pětičlenná delegace z naší školy (ve složení: 1. kategorie – Karel Wünsche (3. A) a Daniel Malaník (4. A), 2. kategorie – Martina Pavlasová (8. A) a já (Veronika Laubrová z 5. A), dozor – Mgr. Nedvídková) mrzla v přecpaném autobusu, kdykoli se otevřely dveře.
Na místě jsme pak měli na soutěž dvě hodiny čistého času. Jedna z nich byla věnována slohu na zadané téma a druhá mluvnické části. Ta byla – alespoň v naší kategorii – velmi ob-tížná, což potvrdily i členky poroty, když se přiznaly, že i ony by měly v některých úlohách problémy porozumět zadání. A podle slov našich reprezentantů z 1. kategorie nebylo ani jejich zadání žádný med.
Přes to všechno si nikdo od nás nevedl špatně. Martina dokonce svou kategorii vyhrála a postupuje tak do krajského kola. Já jsem skončila čtvrtá a Dan s Karlem si také vedli skvěle. V konkurenci téměř padesáti žáků obsadil Dan 6. – 10. a Karel 11. – 12. místo.
Veronika Laubrová, 5. A
