Ve středu 6. 4. kolem 12. hodiny jsme se sešly na vlakovém nádraží. Byly jsme celkem čtyři, paní učitelka Lenka Havlíčková, Katka Nedvídková, Eliška Černá a Jolana Šmejcová – to jsem já. Čekala nás dlouhá cesta až do Mostu s přestupem v Děčíně, kterou jsme si moc užily.
V Mostu jsme šli nejprve do místního gymnázia, kde proběhlo zahájení soutěže Adama Riese. Poté jsme společně přešli do intru, v němž jsme měli být ubytováni. Rozdělily se pokoje a po krátkém zabydlení byla večeře. Po večeři, někdy kolem 7. hodiny, začal pro nás připravený program. V první části jsme se dověděli pár základních informací ze života Adama Riese, který žil v 15. století v Německu. Po této krátké přednášce jsme se setkali s člověkem, který byl jeho potomkem, a ten nám pověděl něco málo o Riesových matematických objevech. Musím říct, že to bylo opravdu zajímavé. Ve druhé části programu jsme se rozdělili do šesti skupin a chodili jsme po stanovištích, kde jsme zkoušeli různé hlavolamy a matematické hry, jako jsou na příklad sudoku, pentomino nebo tangram. Nikdo nebyl rád, když nastal konec tohoto společenského večera.
Druhý den jsme vstávali asi v sedm hodin a po snídani jsme si sbalili věci a odešli jsme do téhož gymnázia. Všech 31 soutěžících čekaly dvě hodiny úkolů, kvůli kterým jsme sem přijeli. Soutěž začala a každý se snažil vložit všechny své síly do matematických úloh. V zadání byly čtyři těžké příklady, jejichž správné odpovědi jsme měli vypsat na papíry. Čas utekl jako voda a svou dvouhodinovou práci jsme již odevzdávali.
V čase, kdy učitelé opravovali naše práce, jsme pak vyrazili na obchůzku města Most. Zastavili jsme se u muzea, které bylo před lety německým gymnáziem. Naším cílem byl kostel Nanebevzetí Panny Marie, o kterém jsme se dozvěděli, že byl celý přesunut kvůli hornictví. Po zajímavé procházce jsme šli na oběd a potom opět do gymnázia, kde nás čekalo vyhlášení našich výsledků.
Vyhlašovalo se od spodních příček. My jme se umístily takto: Eliška Černá byla na 29. místě, Katka Nedvídková na 13. místě a já na 12. místě. Prvních 10 soutěžících postupovalo do dalšího kola, které se uskuteční v Německu. Škoda byla, že mně a Katce postup utekl o půl bodu. I přesto si myslím, že se nám to moc povedlo!
Bohužel musí všechno jednou skončit, a tak jsme jely domů. Cesta zpět byla asi ještě lepší než tam. Hrály jsme různé hry a moc jsme se u toho nasmály. Když jsme vystoupily na nádraží v Rumburku, nikomu se nechtělo domů, bylo to opravdu fajn.
Jolana Šmejcová
