Berlín, město plné dějin. Už od prvního okamžiku, když do města vstoupíte, to cítíte všude kolem sebe. Bezmála tři a půl milionu lidí, kteří jako pilně pracující hmyz pobíhají z jedné zebry na druhou a snaží se vyhnout stovkám a tisícům koní, marně se snažících prodrat se plechy ven na vzduch, kterým se line vábná vůně proslulé klobásy Currywurst.
Nad tím vším se tiše tyčí staré i moderní budovy, které se jako obři, moudří a sešlí věkem, přišli podívat na to, jak městem teče život. Nejdelší část cesty není těch tři sta kilometrů po dálnici, ale těch posledních deset v cíli. Ne nadarmo je totiž Berlín druhým největším městem v EU, tolik východo- a západoněmeckých „semaforních“ panáčků (ano, je mezi nimi rozdíl) nikde jinde pohromadě neuvidíte.
Reichstag, který byl naší první zastávkou, působil majestátně, a když si člověk stoupl před vysoké sloupy u vchodu a zadíval se vzhůru, snadno se ocitl o několik desítek let zpět v historii. V prosklené kopuli úplně navrchu Reichstagu, kde jsme mohli slyšet ve všech možných světových jazycích (v češtině ne) celou historii Berlína, to naopak působilo poněkud moderně. Krásný výhled na celý Berlín, kterým jsme se mohli pokochat, nám poskytl možnost vidět v dálce tyčící se vysokou věž Fernsehturm, zelený městský park Tiergarten (připomíná Central Park v New Yorku), anebo spoustu jiných historických budov. A jestli jste chtěli dohlédnout na konec města, tak se vám to nepovedlo.
Po rozpuštění naší velké skupiny na malé, jsme měli za úkol obejít jednotlivé předem vybrané památky a vyfotit se s nimi. Ještě jednu fotku navíc jsme měli vyfotit do soutěže. Myslím, že pokusy vytvořit geniální fotku musely být na pohled velice zajímavé až vtipné. Jelikož jsme se všichni ocitli ve městě, které jsme v životě neviděli ani na obrázku (kromě učebnice Direkt), tak použití všemožných navigačních zařízení bylo nutností. Na ulicích Berlína je velice rušno, krom toho jste nikdy nikde neviděli tolik jízdních kol pohromadě. A rozhodně jste nikdy neviděli tolik jízdních kol s hipstery na nich. Vlastně pokud jste nenavštívili Berlín, tak jste pořádného hipstera ani nikdy neviděli. Muž, maje vytažené ponožky s Monou Lisou až po kolena a kšiltovkou nejspíše z posledního vyvážení odpadků, v otrhané bundě a kalhotách, který by v Čechách zapadal přibližně mezi domorodé obyvatele Žižkova, sedící v kavárně v nejvyšším patře moderního Sony Centra a odepisujícího na iPhonu? To je pramálo z toho, co se dá v Berlíně vidět.
Moderní západoněmecké budovy, historické a světoznámé památky, hipsteři, které jinde než v Berlíně nenajdete. Typická kuchyně a obrovský ruch na hlavních třídách. Jestli chcete vidět multikulturní a velice rozmanité město, mající statut spolkové země… Však je to jasné, vzhůru do Berlína!
Jan Paleček, 7. A
