Kdyby se mě někdo zeptal, co myslím, že chybí naší třídě, tak je to definitivně 24 růžových brýlí.
Druhý ročník pro nás v hodinách zeměpisu znamenal spoustu čísel, grafů a hlavně hořkou chuť světa, ve kterém žijeme. Konec konců, začíná být tepleji a nikdo nechce sedět za studenou zdí školní, skvělý čas vyrazit prozkoumat místní region, téma, ke kterému jsme se bez úhon (někteří) dostali.
V pondělí 15. 4. 2019 vyrážíme do Krásné Lípy, kde by nás snad pan starosta Kolář či senátor Linhart mohli přesvědčit, že přece tenhle svět nemusíme vidět jen černě. Jak si asi povedou…?
Starosta se skrze prezentaci plnou ilustračních fotografií, zamýšlí nad tím, jak obce samotné mohou bojovat proti odlivu obyvatelstva, které tak zatěžuje náš region. Myslím, že do spousty z nás vlévá naději lepších zítřků, a tak možná dnes i usneme.
Před projektorem se ale objeví pan senátor. A naše sítnice zasáhne prezentace plná čísel, která říkají vše, jen ne to, že by bylo cokoliv v pořádku. Dozvíme se, jak (ne)funguje přerozdělování státních peněz i těch z evropských fondů, jaká je podpora naší vyloučené oblasti a jak je náš stát přesycen úředníky.
Už začínáme být zralí na panáka. Spásu bychom byli bývali našli v krásnolipském pivovaru, do kterého jsme přenesli své zahlcené mysli, jen nikdo z nás nedosáhl oné mýtické hranice osmnáctého roku života, tudíž jediné hořké, s čím se musíme spokojit, jsou informace o stavu regionu (z předešlých časů i získané vědomosti o rozpoložení světa).
Možná by vše bylo černé, ale slunce svítí a my střídáme své nohy na cestě zpět do Rumburku a tak nás po těle zahřívají ostré barvy přicházejícího jara. Smích a levné vtipy spolužáků plní mé uši a mně nezbývá jiného, než se začít smát, však se máme dobře a tenhle svět je krásný.
Kristýna Kolářová 6. A
