Začal normální školní den a já jsem si zrovna připravoval věci do školy. Kouknul jsem se na rozvrh a najednou nám ubyly dvě poslední hodiny a místo toho máme jakýsi „projekt“. Byl jsem samozřejmě nadšený, že se nebudeme učit, ale pořád jsem nevěděl, co to místo toho máme. Tak jsem vyrazil do školy. Cestou jsem pořád přemýšlel, co by to mohlo být, samozřejmě jsem na to nepřišel. Když jsem se blížil k naší třídě, uslyšel jsem jako vždy obrovský rachot, podle toho totiž poznám v jaké jsme třídě. Tak jsem si sedl do lavice a najednou jsem zaslechl Afriku a už mi to došlo. Ten projekt se týkal Afriky, byla to přednáška o Africe a o životním stylu v tamějších podmínkách. „Aha!“, řekl jsem, už mi to všechno dochází, ale i tak jsem byl pořád šťastný, že se nebudeme učit.
Nastaly dvě poslední hodiny a přesouvali jsme se do auly. Byly jsme tam asi dvě nebo tři třídy, ale i tak nás bylo hodně. Když začala paní přednášející mluvit, uviděl jsem vepředu jakési předměty. Byly malé a roztomilé. Jak jsem tak poslouchal, tak mě to najednou celé pohltilo, jako bych přímo v té Africe byl. Ta paní je v organizaci, kde se snaží pomoct dětem nebo je nějak podpořit. Povídala nám jaké to tam bylo a své zážitky, dokonce to vyprávěla tak dobře, že jsem se do toho i vžil. Říkala, že v jedné třídě je kolem sto dětí. Možná si říkáte, jak by tam ten učitel mohl učit? Tam musí být strašný rámus. Ale není. Když vejde učitel do třídy, tak je absolutní ticho, nikdo ani necekne a všichni se snaží být nejlepší a váží si toho, zatímco tady v Čechách je to úplně jinak. V jedné české třídě je kolem třiceti studentů a vždycky je tam nějaký šum. Znám z mojí třídy jen pár lidí, co se opravdu snaží a na jejich výsledcích to jde vidět, pak znám takové lidi, kteří jsou chytří, ale vůbec toho nevyužívají, takže jen lenoší a nadávají, jak je to těžké. Asi bych si vybral spíš africkou třídu. Poté nám položila otázku. „Co byste si vybrali? Prázdniny nebo Školu,“ většina z nás řekla, že prázdniny, ale v Africe by každý řekl školu. Trošku jsem to i předpokládal, protože do školy mohou chodit jen někteří.
Paní přednášející nám řekla, že se v africké škole nosí uniforma a říkala, že právě kvůli té uniformě mnoho dětí nemůže být ve škole, protože na to rodiče nemají peníze. Kladl jsem si otázku, tak proč ty uniformy nezruší a mohl by tam chodit každý. Ještě teď nad tím dumám. Když jsem viděl fotky, kdy měli prázdniny, zarazil jsem se. Nikdo nebyl doma, každý byl ve škole. Trochu nad tím teď přemýšlím a myslím si, že by to bylo zajímavé sejít se jako třída o letních prázdninách ve škole s učiteli a jen tak něco dělat. Pak čtyřem z nás dala papírky a na nich bylo něco napsaného. Poté nám řekla: „co si myslíte, že je hlavním problémem Afriky?“ a na těch papírcích byly napsané problémy. Já jsem si stoupnul k papírku, kde bylo napsáno „války“. Myslím si, že hlavně kvůli tomuhle má Afrika dalších tisíc problémů. Každopádně bych chtěl jednou jet do Afriky a vyzkoušet si život tamějšího studenta, takový větší výměnný pobyt.
Honza Bao
