Turistický kroužek žáků 1. A pod vedením učitelky Lenky Havlíčkové má za sebou první dvě akce. Ta první se konala 3. října a zavedla nás do skal u Jetřichovic. Byly jsme tehdy jen čtyři dámy, ale na patnáctikilometrové trase jsme si užily pěkné počasí a krásné vyhlídky. Druhý výlet nás čekal 7. listopadu. Účast už byla větší, zato nás nemile překvapilo počasí. Přesto to byl zajímavý výlet plný pohody. Kromě tuctu fotografií vás o tom přesvědčí i reportáže dvou účastnic:
Promočený výlet
Náš turistický kroužek se vydal již na svou druhou výpravu dlouhou 15 km.
V sobotním ránu v 7:15 jsme se sešli u vlakového nádraží. Nedalo se říct, že by nám počasí zrovna přálo. Chvíli jsme se svezli vlakem a potom jsme šli pěšky – jak jinak. Cesta byla mokrá a pršelo. Náš hlavní cíl byla rozhledna Weifberg, která se nacházela, jak jde z názvu poznat, v Německu. Párkrát jsem se zastavili, napili se horkého čaje a nabrali novou energii. Časem přestávalo tolik pršet, spíš mrholilo. A konečně jsme došli nahoru. Uprostřed malého plácku trčela obrovská rozhledna, my jsme si ale spíš všímali dřevěné boudičky, která stála vedle ní. Nejspíš proto, že tam nepršelo! Poté jsme vystoupali nekonečné schody „do nebe“. Na vršku byl výhled, který se dá popsat jedním slovem – BÍLO. Všechny louky, kopce i domy, které jsme měli původně vidět, byly teď zahaleny mlhou. Po chvíli jsme se proto vrátili do naší boudičky, kde jsme se najedli a putovali dál. Ušli jsme docela dlouhý kus cesty, až jsme se dostali do Mikulášovic ke zdejšímu koupališti, kde nás čekal další odpočinek. Přes jednu nádrž vedl dlouhý trám a my jsme po něm skoro všichni přešli. Už nepršelo. Byli jsme tak rychlí, že jsme mohli jet domů o dvě hodiny dřív. Sedli jsme si na nádraží a počkali, až přijede vlak, kde bylo krásné teplo.
Výlet se mi moc líbil. Bohužel nám to trochu pokazilo to počasí, ale i tak jsme to zvládli.
Jolana Šmejcová
„Vždyť je vlastně hezky“… aneb výlet turistického kroužku podruhé
Druhý výlet turistického kroužku z rumburského gymnázia tentokrát mířil na rozhlednu Weifberg. Sraz jsme měli v 7:15 na vlakovém nádraží v Rumburku a většina z nás už byla velmi natěšená na výlet, přestože nám počasí příliš nepřálo. Z vlaku „Cvrček“ se nám příliš nechtělo, protože tam bylo teplo a pršet stále nepřestávalo. Nakonec jsme vystoupili na stanici v Brtníkách a zahleděli se do směru, kde byl náš cíl – rozhledna Weifberg. Z Brtníků jsme se vydali po modré turistické značce do obce Kopec, odtamtud jsme nadále pokračovali do Zadní Doubice, kde jsme si udělali 5minutovou pauzu. Ač už v 9:00 hodin mělo přestat pršet, pršet nepřestalo. Našli se mezi námi i tací, kteří doufali v předpovídaných 19 °C a vydali se na výlet bez nepromokavého obleku, pouze v mikině a teplácích. Pak jsme se nakonec dohodli, že s dobrými lidmi je vždycky dobře, a pokračovali jsme přes Hraniční most do Německa. Když jsme došli na křižovatku, od které bylo už jen pár metrů k naší rozhledně, zhrozili jsme se při pohledu na takovou prudkost stoupání. I tak jsme se nakonec dostali pod Weifberg a obdivovali tu výšku. Ani na okamžik jsme nezaváhali s výstupem na rozhlednu. Zdála se skoro nekonečná, ale když jsme dostali přes tu spoustu schodů, šli jsme honem dolů, jelikož tam nahoře nesnesitelně foukalo. Poté jsme si dali svačinu a vydali se po žluté do Mikulášovic, odkud měl jet náš zpáteční vlak. Měli jsme hodně času, a tak jsme si řekli, že se stavíme v hospodě na čaj. Jenže nebylo otevřeno a do odjezdu zbývalo dobrých pětačtyřicet minut. Po společných nádražních hrách jsme nastoupili do vlaku, kterým jsme dojeli na dolní nádraží, otočili se a jeli zpět do Rumburka, kde už na nás čekaly natěšené maminky, které nebyly zrovna nadšené ze svých promočených ratolestí. Nakonec jsme se rozloučili a odešli domů vyprávět rodině o tomto výletu. Mně osobně se výlet moc líbil a už se těším na další.
Katka Nedvídková
