Charitativní akce na našem gymnáziu nejsou něčím výjimečným, a tak zimní srdíčkové dny již po několikáté vyslaly do ulic města i naše studenty. V rámci celorepublikové akce nabízeli lidem drobné dárky také v podobě srdíček. Výtěžek z akce letos poputuje rodinám, které se starají o děti s těžkým postižením.
Brzy se také dozvíte, kolik se podařilo našim studentkám a studentům vybrat.
Teď vám ale přinášíme komentáře těch, kteří byli tak obětaví a zároveň odvážní a pustili se do oslovování lidí na ulici s prosbou o příspěvek na pomoc potřebným letos poprvé.
Dne 7. 12. proběhl Srdíčkový den, kterého jsem se zúčastnila s mojí kamarádkou Laurou. Ze začátku jsem se bála někoho oslovit, ale vzpomněla jsem si na ty děti, pro které tohle podstupuji. Sebrala jsem odvahu a oslovila jsem jednoho muže, který měl kladnou reakci. Opadl ze mě strach a stud. Avšak poté, přišel pro mě nečekaný zvrat. Začali se objevovat nepříjemní lidé, kteří nás až odháněli. Vymýšleli si nesmyslné výmluvy, či si stěžovali, že toto má dělat stát. Ale abych tu nepsala jen negativní věci, tak se ovšem našlo spoustu lidí, kteří byli ochotni nám věnovat pár minut a pomoct s námi. Určitě jsem ráda za novou zkušenost a jsem šťastná, že jsem mohla alespoň trochu pomoci.
Andrea Frolíková
Nikdy dříve jsem nic takového nedělala, jen vždycky potkala lidi, kteří chodili a ptali se mě na příspěvek. Teď už vím, jak se cítí. Je to hrozně hezké pomáhat, ale zároveň strašné vidět, jak jsou nějací lidé zlí a lakomí. Mě samo o sobě to dalo velkou motivaci pomáhat. Také mi to dalo nové zajímavé zkušenosti. Byla jsem v týmu s Andrejkou Frolíkovou a i přes tu zimu jsem si to náramně užila.
Laura Nosková
Byla jsem ve dvojici spolu s Kristýnkou Horákovou a nejen, že konečný pocit je dobrý, protože jsme obcházely lidi pro dobrou věc, ale byl to i skvělý zážitek. Spolu jsme šly na všechny úřady, které jsou v Rumburku a drtivá většina lidí byla velmi milá a vstřícná. Tedy hlavně ženy. Když jsme šly na úřad práce, srdíčka v podobě záložky byla pryč po patnácti minutách a zjistily jsme, že tamní pracovnice je doslova sbírají. Na jedné nástěnce bylo snad i pět srdcí. Stalo se nám jen párkrát, že nás odmítli, ale my šly prostě jen o kancelář dál. Takže zkušenosti s touto sbírkou jsou nadmíru dobré.
Natálka Mrázková, Kristýnka Horáková
Na ❤ dni jsme poznali charaktery různých lidí. Většinou u těch, co jsme si mysleli, že by přispěli, tak ti se ani neobtěžovali zastavit a ignorovali nás. A když se zastavili, tak raději řekli, že nemají peníze, než aby museli vytahovat peněženku. Ale samozřejmě jsme potkali i takové, kteří byli ochotní si jít i rozměnit peníze nebo i vybrat, aby podpořili velmi dobrou věc. A většinou (teda tak to vypadalo) ti, co vypadali na to, že mají dost peněz, dali míň, než ti, co měli málo a i to málo, co měli, dali.
Klárka Blažejovská, Filip Uskokovič
Všem, kteří se sbírky účastnili, patří veliký dík.
Lukáš Melichar
