Jak říká pan Holubář, jednou z nás mají být vzdělanci, a tak abychom podpořili toto proroctví, jsme se my kvartáni, společně se sekundou a tercií, vydali za pouhých 40 korun na cestu dějinami dramatu.
Usedáme do židlí v chladné aule a s klasickým pubertálním předpokladem jen dalšího příšerného představení házíme pohledy po svých vrstevnících, únikových dveřích a vitrážích naší auly. Ozve se rána gongu – představení začíná, na pódiu se objevují dva mladí aktéři.
Zábavnou a srozumitelnou formou i pro lidi, kteří se umění radši vyhýbají, nám přináší krátké seznámení se známým anglickým dramatikem 16. a 17. století Williamem Shakespearem. A o pár chvil později nám zinscenují jednu z nejznámějších tragédií vůbec. Hamlet a notoricky známé „Být, či nebýt…“ v jejich provedení, nás přesvědčuje, že tyhle dvě hodiny nebudou patřit na seznam těch dalších nezáživných kulturních akcí. Střih. Ocitáme se v 17. století a z pódia k nám doléhají první věty z francouzské komedie Zdravý, nemocný. Měli jsme všichni větší štěstí než samotný Molière, který při čtvrtém představení této hry zemřel, my přežili, a tak jsme mohli vstřebat i další díla.
18. století nás přivítá klasickou divadelní hrou Sluha dvou pánu od mistra Goldoniho, kde jeden z aktérů zahrál hned tři role. Intenzivní humor a občasné vkusné doplnění vtipem z řad žáků, udržují v aule smích a všeobecné zaujetí. Z plánovaného výletu historií, se také stává zeměpisný výlet po Evropě. A tak se přesouváme znovu do Francie, kam se dostáváme na knírku Edmonda Rostanda.
Veršované drama Cyrano z Bergeracu z 19. století obohacuje svým výstupem také naše spolužačka – herci nazvaná „čiči“ z kvarty, jakožto Roxana, která je „omylem“ modrá a má rohy, protože oslava Halloweenu proměňuje žáky gymnázia v to, co opravdu jsou. Po této scénce, a velkém potlesku pro naši modrou čiči, se přesouváme do domoviny a na samotný konec naší cesty.
Maryša s kafem od žida a její snaha otrávit svého manžela Vávru byla sice úspěšná, ale nás Alois a Vilém Mrštíkovi neotrávili. Všichni jsme se z naší cesty za divadlem vrátili zdraví, živí, s pěkným zážitkem a mohli jsme se odebrat na svůj poslední pochod do jídelny. Oběma hercům se podařilo nás pobavit, zaujmout a také rozbořit žákovské předsudky o nudných představeních. I nás kvartu, jakožto třídu otřískaných milovníků klasické literatury, toto představení nenechalo chladnými a něčemu novému jsme se i přiučili.
Kristýna Kolářová, 4. A
