Pátek odpoledne, jiní již sedí u počítače, u televize nebo už pomalu usínají a my potíme krev v tělocvičně „obchodky“. Ladíme poslední detaily před pondělním florbalovým turnajem. Koučky, paní Veselá se studentkou 7. A Kájou, nám věnují dost času, a tak můžeme dopilovat poslední drobnosti. A pomalu to začíná vypadat, že jsme celkem připraveny ukázat v Děčíně, kdo je opravdu z drsného severu.
Nádraží Rumburk, 6.00 pondělí 21. 11. 2016, nepříliš příjemný ranní čas, čas srazu našeho florbalového ženstva. Za sedmnáct minut nám jede vlak a v očích svých spoluhráček vidím touhu, aby ten vlak byl spíše spojem zpátky do peřin, nikoliv na turnaj. Po chvílích strávených pospolu to přestává vypadat tak kriticky a unavenost střídá natěšenost na hru. Probereme strategii a taktiku a už vystupujeme na nádraží v Děčíně. Jako rozcvičku nám příroda cestou ke škole nadělila kopec, sice to není nějaký strmý kopec, ale takhle k ránu se to může zdát jako osmitisícovka v Himalájích.
S vyplazenými jazyky otevíráme dveře děčínské „Tyršovky“, navlékáme dresy a míříme zabrat plac do tělocvičny. Konzervativně jsme, stejně jako vloni, zase ve stejném rohu a u stejné brány. Ani nevím, ale najednou stojím v brance a už na mě děvčata střílejí. Nechytám, nechytám, nechytám, netrefila, nechytám… Naděje, že dneska něco vyhrajeme, rychle opouští mou hlavu a střídá ji nervozita a zdravé naštvání pro věc.
Hrajeme první zápas, proti nám stojí děvčata v modrém (nemám tucha, co to bylo za školu). Nevíme, co čekat a nevděčná daň prvního zápasu na někoho prostě padnout musí. Hra je pomalá, nesehraná a naše družstvo už pomalu vyplňuje daňové přiznání. Jeden míček se přeci o síť branky soupeřů zastaví, takže to tak marné být nemusí, i když jsme prohrály 1:2
V druhém utkání nás čeká všemi obávaná a favorizovaná domácí „Tyršovka“. Sledovaly jsme ale jejich předešlé zápasy a našly jsme slabiny, na které se budeme soustředit, abychom měly trochu šanci. Máme viditelnou převahu v běhu i v kondičce, tlačíme na ně, snažíme se, ale je to prostě Tyršovka, a tak 0:4 prohráváme. Ale máme ze sebe dobrý pocit a morálka jde nahoru, také jsme tím, že jsme Tyršovku tak prohnaly, vydláždily cestu pro pěkné góly v zápase s Markvaticemi, který vyhráváme 2:1.
Naše hra je rychlá, obrana skvělá, útok intenzivní, díky čemuž nenecháváme vítězství, aby nám proklouzlo mezi prsty. Poslední zápas, který nás dnes čeká bude proti oslabené Chřibské. Nevyrovnaný zápas suverénně vyhráváme 5:0 a tak už nezbývá než čekat na celkové vyhlášení.
Ty z nás, které nedostaly florbalkou přes holeně, nebo mají modřiny od míčku ze zápasu, si jedno z toho odnáší ze šatny. Největším nebezpečím pro nás jsme my samy. Zápas, který jsme proti sobě odehrály v šatně, by byl na nějaký oficiální sestřih do televize, protože tak ostré míčky střílejí asi jen profesionální hráči – a odedneška již i děvčata z rumburského gymnázia.
Jsme svolány do tělocvičny na vyhlášení, v mezičase, než se na místo dostaví všechny týmy, mezi námi probíhají ještě zápasy v boxu, v judu a v boji s florbalkou. Děvčata z jiných škol na nás koukají nechápavým a unaveným pohledem. Už jsme tu všichni, a tak zahajujeme ukončení dnešního dne. Přebíráme diplom a pohár za třetí místo, fotíme jistě dokonalé fotky, balíme věci a svižně se přesouváme do centra Děčína ke stánku s rychlým občerstvením.
Kečup padá i na boty (ne, že by z nich ten kečup Danča do dnešního dne umyla), zvuk křupajících hranolek je všude kolem. Rozehřáté sedíme na terase před občerstvením a konverzujeme o tom, jak bychom teď asi porazily „Tyršovku“.
Je čas se zvednout, vycházkovou chůzí putujeme na nádraží, z poháru vyprošťujeme míček a zahráváme si s ohněm zvaným „míček v kolejišti“. Zpracování vysokých míčků na nástupišti nám konečně začíná jít, a tak míček v kolejišti nezůstal a ani žádná z nás. Přijíždí vlak a v plné sestavě nastupujeme.
Po víc než hodině cesty vystupujeme s pohárem na domovskou půdu rumburského nádraží. Ještě se párkrát pošleme do háje, ale nakonec se jen obejmeme a s pěkným pocitem a protaženým tělem odcházíme do svých domovů.
Kristýna Kolářová (4. A)
Účastnice turnaje:
Kristýna Kolářová, Sára Müllerová, Daniela Mísařová (všechny 4. A), Adéla Pavlíčková, Veronika Šolcová, Petra Krištofová, Nikola Křenková, Zdeňka Skopalová, Martina Hermanová, Eliška Radová (všechny 3. A)
