(Florbal challenge – národní finále západ, 27. 3. 2017)
Bylo to právě díky plnému nasazení v krajském florbalovém turnaji Challenge Cupu, že jsme se opět všechny zvedly brzo ráno z postelí a již v 5.14 jsme vyrazily z rumburského nádraží směr Praha. Čekalo nás národní finále – západ a my jsme nepředpokládaly žádné velké úspěchy, prostě jsme si to jely užít. A o to větší byla radost z konečného druhého místa, což také znamená 3 – 4. místo z celé republiky. Nutno podotknout, že tak vysoko se ještě ve florbale žádný tým z našeho gymnázia nedostal. Ale teď už k samotnému průběhu celého náročného dne.
Potom, co jsme přežily necelé tři hodiny ve vlaku, čekala nás pražská hromadná doprava, která v pondělí ráno bývá obzvlášť přeplněná, ale zvládly jsme to bez ztráty jediného člena, což bylo rozhodně první plus dnešního dne. Bez problému jsme se dostaly do sportovního areálu Hamr Braník, kde jsme se zázrakem převlékly v šatnách s minimem prostoru, poté jsme obdivovaly vystavené medaile, o kterých se nám ani nesnilo, a nakonec jsme se připravily na první zápas. Ten pro nás ale skončil prohrou 0:2, což nás ještě více utvrdilo v tom, že to tu dnes nevyhrajeme. Nepodávaly jsme ani zdaleka takový výkon jako v Teplicích a na tým z Českých Budějovic jsme nestačily.
Další zápas s tzv. Hvězdičkami nám trochu pozvedl náladu, i když udržet skóre 1:0 přes deset minut nás stálo hodně sil a především nervů. Nikdy bych nevěřila, jak dlouhá může být jedna minuta. Třetí zápas k naší radosti příliš nepřispěl, Nymburské princezničky nás porazily 4:1. Přesto jsme se díky jedné výhře umístily na třetím místě ve skupině a mohly jsme směle vyrazit do čtvrtfinále. Nic ještě nebylo ztraceno. Zde jsme narazily na školu SPŠ Plzeň, se kterou byly síly velmi vyrovnané. Tomu nasvědčovalo i konečné skóre 1:1. O vítězi a postupujícím do semifinále tedy měly rozhodnout samostatné nájezdy. Pokud prohrajeme, nemáme šanci na medaili, říkaly jsme si. Ale na to teď nebyl čas. Musely jsme vyhrát. Atmosféra byla napjatá a nervy k prasknutí. První byl nájezd na oporu našeho týmu – Kristýnu Vaňkovou. A podržela nás i při této střele. Z našeho týmu jsem šla “zkusit štěstí” jako první a povedlo se. Druhá hráčka ze soupeřek nenašla volné místo v bráně, což se ale povedlo Sabině Krákorové a náš postup do semifinále se tím potvrdil.
To jsme hrály opět s princezničkami z Nymburka. Nevím, jak se jim nastupovalo proti týmu, který předtím porazily 4:1, ale pro nás to nebylo příliš příjemné. Ale nehodily jsme flintu do žita a využily veškeré síly, chtěly jsme mít jistou medaili. A podařilo se. I když nás to zase stálo spoustu nervů v samostatných nájezdech (zápas skončil 2:2), které opět vše rozhodly – a zase v náš prospěch. Hned, jak jsme si uvědomily, že můžeme skončit buď na prvním nebo druhém místě, přišla vlna emocí a objímání. Bylo nám skoro jedno, jak dopadneme, ale měly jsme jistotu, že si hrdě odvezeme tu krásnou velkou medaili.
I když jsme nastoupily do finále s velkým nasazením a odhodláním, naše síly jsme nechaly někde v minulém zápase a dívky z pražského Gymnázia Nad Štolou si svoje vítězství obhájily 4:0. Bojovaly jsme do poslední chvíle a na konci bylo znát zklamání. Vše ale zlepšily medaile na krku, krásný stříbrný pohár a spousta dalších cen, jak pro nás, tak pro školu. Některé z nás také vyhrály cenu jako hráčky zápasu, např. Kája Houdková a Sabina Krákorová. Helmu za nejlepšího golmana si odvezla Kristýna Vaňková. Pro mě je ale hráčkou turnaje každá z nás, protože i když se to možná někdy nezdá, všechny do jedné odvedeme kus práce, a to i včetně paní učitelky Kamily Veselé.
Děkuju všem za další krásný florbalový zážitek.
Aneta Šmejcová (6. A)
Turnaje se zúčastnily:
Adélka Pavlíčková, Eliška Radová (obě 3.A), Sára Müllerová (4.A), Sabina Krákorová, Katka Sedláčková, Tereza Tran (všechny 5.A), Kristýna Vaňková, Anna Nguyenová, Kája Houdková, Dáda Čurgaliová, Aneta Šmejcová (všechny 6.A.)
