V první jarní den jsme se sešli na šestou ranní hodinu na „Bytexu“, odkud naše cesta mířila po čtyřech měsících opět na basketbalový turnaj. Tentokrát jsme jeli do Děčína na okresní finále. Moje pocity byly zcela odlišné, než měl zbytek týmu. Opakoval jsem si, že si jdeme jen tak zahrát, a že na výsledek nemusíme brát ohled. Chyba. Po prvním výborně rozehraném zápasu přišel zkrat. O sedmibodové vedení jsme ve chvilce přišli a v poslední sekundě zápasu soupeři vyrovnali. Prodloužení se nám vůbec nepodařilo. Následující dva zápasy proti děčínským školám jsme bez problémů vyhráli o 15 bodů. Zjistili jsme, že na postup do kraje potřebujeme vyhrát poslední zápas proti dost těžkému týmu o 10 bodů. Náš zápas o kraj začal.
Po poločasu jsme vedli jen o 3 body, a to už jsem si myslel, že zítra budu muset strávit šest vyučovacích hodin ve škole. Pak se ale motor našeho týmu nastartoval. Vedli jsme o 12 bodů a do konce našeho posledního zápasu chybělo pár sekund. Tentokrát jsme závěr zápasu nezdramatizovali a vyhráli jsme. Já jsem byl strašně rád, protože jsem měl zásluhu na 4 vítězných bodech posledního zápasu. Do konce celého turnaje zbývaly odehrát dva zápasy. Nás zajímal ten poslední. Šlo o zápas Varnsdorf versus Děčín a my jsme doufali ve triumf Varnsdorfu. Varnsdorf zvítězil o 5 bodů a vše bylo rozhodnuté. Došli jsme si pro zlaté medaile a hlavně postup do kraje. Cestou zpátky jsme se dozvěděli, že jsme první družstvo, které se dostalo v basketbalu dále než do okresního kola.
Jan Štefl
