Dne 22. dubna se všichni žáci prvních ročníků vydali do Prahy.
Když jsem zjistila, že pojedeme do Senátu, řekla jsem si, jestli vážně musím jet někam, kde jsem už byla. I přesto, že jsem ráno vstávala v brzkých ranních hodinách, se mi tam docela chtělo. Z důvodu, že se sblížíme jako kolektiv a že navštívím svoji první botanickou zahradu. Cesta autobusem byla dlouhá, ale tak co čekat, když jsme jeli až do našeho hlavního města. Když jsme zvládli cestu bez jakýkoliv nevolností spolužáků, vydali jsme se do Valdštejnského paláce, kde sídlí Senát. Po rozdělení do dvou skupin jsme se vydali prozkoumat prostory tohoto sídla, viděli jsme různé přijímací síně, konferenční místnosti, ale nejvíc mě zaujal hlavní zasedací sál, i když ho z určitého úhlu vídám v televizi, je něco úplně jiného tam sedět. Následné posezení se senátorem Linhartem, bylo velice zajímavé. Jeho názory se mi vcelku líbily. A byla příjemná možnost se ho zeptat na dotazy, které nás ohledně funkcí senátu a celkově Senátu samotného zajímaly. Ještě před odjezdem do botanické zahrady jsme si byli prohlídnout Valdštejnsou zahradu, která byla součástí tohoto paláce. Po přesunu do Botanické zahrady, jsme dostali skoro tříhodinový rozchod po areálu, kdy jsme se mohli sami procházet, a užívat si krásy přírody. Ještě jsme měli možnost navštívit obří skleník Fata Morgana, ve kterém se zrovna vykuklovali motýli, které nemáme možnost nikde jinde moc vidět. Po návštěvě zahrady jsme se všichni do jednoho těšili, že konečně jedeme domů. Někoho v autobuse zmohla únava, někdo však naopak ožil. Každopádně, bylo to lepší než tvrdnout ve škole a učit se, bylo to zpestření obyčejného dne, které nám přineslo nové poznatky.
Veronika Šteflová, 1. D
