Když jsme před pár dny jeli na seznamovací pobyt, nikdo z nás netušil, jaké to vlastně bude. Jeli s námi náš třídní pan učitel Simandl a pan učitel Winter, který bude mít kluky z naší třídy na tělesnou výchovu. Byl to pro nás zajímavý pocit trávit čas s novými lidmi, které jsme vlastně doteď neznali. Cesta z Rybniště do Doubice byla sice vcelku dlouhá, ale alespoň jsme měli dobré počasí. Původně byla naše třída rozdělena do skupinek, které se spolu bavily. Nikdo z nás by netušil, že bychom se mohli během pobytu dost sblížit. Ale opak byl pravdou.
Hned po příchodu do penzionu Hubertus, kde jsme byli ubytováni, jsme si odložili věci a šli na oběd. Po obědě nám pan učitel Simandl připravil aktivity, které nás značně se třídou sblížili. Po cestě do penzionu nám byl zadán úkol. Každý z nás si měl vymyslet, jaký by chtěl být strom a zvíře a proč. Tento úkol jsme dodělávali při aktivitách po obědě. Každý vymyslel něco zajímavého. Mimo této aktivity jsme hráli i jiné hry. Například tu s tou propiskou. Na tu nikdo nezapomene!
Večer se k nám přidala paní Havlíčková, která je třídní učitelkou 5. A. Ta nám také vymyslela zajímavé aktivity, ale nejdůležitější z nich byla naše třídní loď. Zadání bylo jasné. Nakreslit naši loď, kterou doplujeme až k maturitě, na kterou jsme měli 30 minut a každý žák musel alespoň něco nakreslit. Bylo to zajímavé, protože úkol jsme stihli za polovinu času a to tedy za 15 minut. Musím říci za všechny, že ta loď byla dokonalá! Každý s ní byl spokojený. Na této lodi teď máme strávit 4 roky všichni spolu. Věřím, že to zvládneme.
Druhý den byl však trochu náročnější. To hlavně po fyzické stránce. Hned dopoledne jsme šli na túru. Ušli jsme přibližně 9km a všichni se těšili na oběd. Po cestě jsme nasbírali nějaké klacky na večerní opékání buřtů. Odpoledne to byla tak trochu tělesná výchova. Hráli jsme házenou, vybíjenou a spoustu jiných fyzických aktivit. Večerní opékání buřtů bylo odměnou za celý den. Poté, co jsme si opekli buřta, nás čekala stezka odvahy. Bohužel se nevyvedla. Kvůli nějakému pánovi, kterému jsme údajně rušili děti, se nakonec musela zrušit. Ale i přes tento nedostatek jsme si den všichni užili.
Třetí a poslední den jsme bohužel už šli domů. Již před snídaní jsme si museli uklidit pokoje a sbalit věci. Po snídani jsme napsali každý svůj dopis svému budoucímu já, který pan učitel poté uschoval. Tyto dopisy dostaneme až na konci 4. ročníku. Poté jsme vyrazili na cestu. Šli jsme pěšky z Doubice do Krásné Lípy. Odtamtud jsme jeli autobusem domů. Přijeli jsme dříve, než se očekávalo.
Tímto skončil náš výlet. Z lidí, kteří se původně vůbec neznali, se stala parta kamarádů, kteří spolu doplují na jedné lodi až k maturitě. Doufám, že ty 4 roky nebudeme jen lidé, co spolu chodí každý den do jedné třídy, ale parta kamarádů, kteří budou vždy držet spolu. Samozřejmě chceme jako třída poděkovat našemu třídnímu panu učiteli Simandlovi a panu učiteli Winterovi za vydařený výlet. Bez nich by to určitě nešlo!
Za 1. C, Michal Vachta.
