V pondělí 21. 11. 2016 jsme já a několik dalších děvčat, které se zúčastnily programu, měly dostat své odznaky za úspěšné dokončení.
Ještě před půl sedmou jsem letěla na zastávku a ve čtvrt na devět už jsem seděla v autobusu, směr Praha.
Cesta se mi zdála delší, než ve skutečnosti byla, ale konečně jsme dorazily do Prahy, kde už na nás čekala paní učitelka Nedvídková. Metrem jsme se dostaly do Palladia, kde jsme byly až do půl jedné. Přesně v půl jedné jsme se sešly na předem určeném místě a vydaly se do budovy Centra současného umění DOX, kde se odznaky měly předávat.
Hned, jak jsme tam přišly, se vyskytl menší problém. Stejně jako někteří další účastníci ze vzdálenějších koutů republiky jsme nemohly najít místo, kde bychom se mohly převléknout do slavnostního oblečení. Naštěstí jsme objevily toalety, kde sice jedna paní umývala nádobí, ale nechala nás se převléknout.
Pak jsme čekaly na svých místech, než vše začalo. Organizátoři nám vysvětlili, jak nás budou volat na pódium, že se musíme nechat vyfotit aj. A konečně byl čas začít.
Po úvodním dudáckém vystoupení přišli dva moderátoři, představili nám jednoho z patronů programu, cestovatele Dana Přibáně, který program DofE podporuje a postupně si nás volali k sobě na pódium. Každý z nás získal odznak a certifikát, udělal si s nimi fotku a sem tam se někoho ještě na něco zeptali.
Po ocenění bronzové úrovně nám zarepovali dva kluci svou vlastní píseň, dvě další účastnice programu se s námi podělily o svůj zážitek s DofE a mohlo se opět oceňovat. Tentokrát byli na řadě ti, kteří získali odznaky vyšší – stříbrné úrovně. I tady měla naše škola své úspěšné zastoupení.
Předáním všech odznaků to však neskončilo. Moderátoři nám řekli o možnosti stát se ambasadory programu. A poté následovala prezentace účastníků programu, kteří se naplánovali svou expedici do Himalájí i s vozíčkářem a natočili o tom dokument. Na závěr vystoupila opět jedna z účastnic, od které jsme si vyslechly, jaké to je psát román o 20 000 slovech.
Když ceremoniál skončil, šly jsme se všechny vyfotit a pak už jsme spěchaly na tramvaj tak, jak jsme byly – v sukních a šatech a ještě k tomu s podpatky, abychom stihly náš spoj domů. Nakonec jsme se přezuly až v autobuse.
Rozhodně to byl hodně zajímavý den.
Ketrin Feríová, 2. D
