V pondělí 29. 4. se na Gymnáziu v Rumburku sešli studenti z našeho gymnázia i z Varnsdorfu. Byli jsme rozděleni do týmů, které se přišly účastnit cvičné expedice v rámci projektu DofE. Celé dopoledne probíhala příprava na tuto dobrodružnou výpravu. Snažili jsme se postavit stany a potom jsme si museli naplánovat trasu, kterou půjdeme. Každý tým si naplánoval vlastní. Všichni ale měli stejný cíl, tři prameny Křinice.
Ve 13 hodin pak od našeho gymnázia vyrážely týmy všemi různými směry. My jsme vyrazily rovnou na Dýmník. Tíha našich batohů byla znát už po pár kilometrech. A s ní také náš stesk po mobilních telefonech, které jsme během expedice nesměli používat. Vrchol Dýmníku jsme úspěšně zdolaly. V tuto chvíli ještě panovala dobrá nálada. První potíže se dostavily po překonání Skřivánčího pole, kde jsme se pokoušely připevnit stan na batoh jedné z nás. Musím dodat, že to nebylo zcela úspěšné. Stan z batohu po prvních několika krocích spadl.
Kromě našich batohů jsme začínaly dost výrazně cítit svá záda. K tomu všemu ještě celé pondělí pršelo nebo poprchávalo. Dále naše cesta pokračovala ke Kapličce sv. Anny a pak jsme došli ke zřícenině hradu Krásný Buk, kde jsme měli o něco delší přestávku. To už jsme cítily celé naše tělo, ale nám nezbývalo nic jiného než jít dál. Pár minut po tom co jsme se dobelhaly na Křinické náměstí v Krásné Lípě, začala demonstrace za nezávislost justice, ale jsme neměly čas, tak jsme se podívaly do naší velmi promočené mapy a vydaly se na poslední úsek naší cesty, ke třem pramenům Křinice.
Když už jsme se chtěly radovat, že jsme ani jednou nezabloudily, právě to se nám stalo. Jen o pár metrů jsme minuli poslední odbočku. Takže jsme se ztratily někde uprostřed lesa. Promočené, rozhádané a unavené jsme se naštěstí dostaly včas do cíle. Ušly jsme asi 17 km.
V tábořišti si všichni udělali večeři. A potom šli buď spát, nebo ponocovat za doprovodu hlasitého hovoru.
V úterý ráno na věčně zatažené obloze vysvitlo slunce. Někteří vyspalí, další nevyspalí a jiní promočení, tak jsme se probudili.
Nasnídali jsme se, sbalili si věci a vydali se na zpáteční cestu do Varnsdorfu. Na posledních kilometrech bylo znát všeobecnou únavu a vyčerpanost, ale nakonec všichni došli až do konce.
Užili jsme si spoustu zábavy, ale únava byla patrná na všech. Přesto se opravdu těšíme na další expedici.
Eliška Semerádová, 4. A
