1. prosinec 2017
Po šesti měsících dřiny konečně stojím na zastávce a společně s Eliškou Hockovou (6.A) a s panem učitelem Hockem čekám na
autobus. Když jsem nastoupil do vyhřátého autobusu, pozdravil jsem náš druhý doprovod, paní učitelku Nedvídkovou, a usedl na své vyhlídnuté sedadlo. Cesta byla příjemná, v celém autobusu vládla taková krásná spící nálada. Ta bohužel skončila, když jsme dorazili na Nádraží Holešovice. Následovala dobrodružná cesta napříč Prahou, která měla končit v restauraci. Jelikož jsme dorazili k restauraci o hodinu dříve, rozhodli jsme se, že se ještě půjdeme projít. Po hodinové procházce sedíme v restauraci a já spořádávám vepřovou panenku s ne moc velkou porcí hranolek. Říkal jsem si, že bychom už mohli jet do centra Prahy na předávání těch cen, ale ještě jsme se ale museli převléknout do společenského oblečení, které bylo na akci požadováno. Teda já už jsem byl převlečen (jen jsem si sundal z pod kalhot podvlékačky), to ostatní zdržovali.
V centru Prahy bylo plno lidí a hlavně turistů. Dorazili jsme do místa konání, Muzea české hudby, které se nachází na Malé Straně, a předávání Mezinárodní ceny vévody z Edinburgu mohlo začít. Byl to krásný a motivující zážitek. Mně byla udělena cena bronzové úrovně a Elišce byla udělena cena stříbrné úrovně. Společně s Karolínou Veselou (8.A), která pomáhala s organizací této ceremonie, jsme se pak vrátili šťastni domů. Byl to krásně prožitý den. Čím víc lidí v DofE bude, tím lépe, protože má to cenu.
Miroslav Veselý (5.A)
